Domů » O technice » Z HISTORIE

Z historie krosienek ve světě

Technika pletení na rámu, známá ve většině zemí jako Sprang a u nás pod názvem Krosienky je stará více než tři tisíce let a byla používána téměř po celém světě. Přesto v průběhu času upadla v zapomnění a až na několik málo odlehlých míst, kde se toto umění udrželo jako součást lidové tradice, zmizela tato technika z povědomí lidí a na konci 19. století byla vědcům a dalším odborníkům zcela neznámá.

Znovuobjevení krosienkování

Koptský čepec - Whitworth Art Gallery

Pro větší náhledy klikejte na obrázky
Koncem 19. století, roku 1871, byl v dánském Borum Eshöj, v Jutsku, odkryt ženský hrob, v němž byla mezi ostatními předměty nalezena sítka do vlasů z jemné dvoupramínkové vlny vytvořená technikou pro tehdejší textilní experty zcela neznámou. Byla datována, spolu s dalšími nálezy do doby kolem 1400 př.n.l., tedy do mladší doby bronzové. Zásluhu opětného odkrytí techniky krosienkování lze připsat dánské studentce Peteře Godskesen, která si při podrobném zkoumání sítky všimla dvou malých chyb v úpletu, jenž se opakovaly zrcadlově na obou stranách středové linie tkaniny. To jí dovedlo k odkrytí metody pletení, kterou byla tato sítka zhotovena – byla to technika pro níž se později vžil název sprang, a která je v České republice a na Slovensku známa jako krosienky.

Téměř ve stejnou dobu došlo k dalšímu nálezu krosienkovaných textilií. Objevili je archeologové, kteří pracovali na průzkumu Koptských hrobů v Egyptě datovaných do doby 400 – 700 n. l.

Tam nalezli vlněné a lněné váčky a pokrývky hlavy vytvořené neznámou technikou. K jejich bližšímu prozkoumání došlo po roce 1882, kdy několik z nich zakoupil rakouský kupec Theodor Graf a odvezl je do Rakouska, kde je zkoumali textilní experti. První, kdo o těchto Koptských nálezech psal, byla Tina Frauberger, která se specializovala na krajku a měla mnoho informací o technice "proplétání" (angl. "linking"), Čepec - Egypt 3.-5. stol.
Metropolitan Museum of Art
kterou považovala za techniku předcházející krajkám.
Poblíž Vídně dokonce našla fabriku, ve které se dosud touto prastarou technikou zhotovovaly houpací sítě, hammacky. Přisoudila tedy Koptské nálezy této technice. Při technice "proplétání", kdy vzniká sít bez uzlíků totožná s krosienkovanou prostinou, se však pracuje pouze s jednou nekonečnou nití navlečenou na jehle nebo jednoduchém člunku. Nit se vede zprava doleva a protahuje se vždy pod smyčkami předchozí řady.Koptský čepec - detail
Brooklyn Museum

Názor, že Koptské textilie byly vytvořeny technikou "proplétání" nesdílela další odbornice – Louise Schinnerer – rakouská učitelka ručních prací, která se pokusila tyto Koptské tkaniny "proplétáním" napodobit, a zjistila tak, že touto technikou lze reprodukovat pouze nejjednodušší vzory a jen v omezené míře. Také zůstávala nevyřešená otázka středové linie. Louise Schinnerer v té době studovala lidové tkaniny u Rusínů v Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina) kde se setkala s technikou krosienkování dosud živou. Byly jí zde na dřevěném stojacím rámu pleteny ženské čepce a dlouhé pásy. Návštěvníci světové výstavy v Lembergu v roce 1894 mohli v pavilonu Rusínů shlédnout mnoho z těchto tradičních výrobků. Louise Schinnerer se tuto metodu od místních žen naučila, a zjistila tak, že právě touto technikou mohou být přesně do detailu reprodukovány Čepec s dírkovým vzorem - Egypt 330 - 540 n.l.
Victoria & Albert Museum
nalezené Koptské čepce. Svou práci Louise Schinnerer publikovala v roce 1895 v časopise "Zeitschrift für österreichische Volkskunde" a později v knize Antike Handarbeiten. Byl to první popis této techniky, kterou nazývala "Durchbrochene Arbeite" – prolamovaná práce.

Tak došlo nezávisle na sobě k znovu objevení této techniky v Dánsku a Rakousku. Byly nově prozkoumány textilní sbírkové předměty a některé, dříve označené jako pletené byly identifikovány jako sprang – krosienky.Odborníci se začali zajímat, zda se tato technika zachovala při životě i v jiných odlehlých oblastech, jako tomu bylo v Podkarpatské Rusi. V průběhu následujících desetiletí se ukázalo, že tato technika byla nepřerušeně udržována i v dalších Pohřební plášť, Peru, 2.-1. stol. př.n.l.The Metropolitan Museum of Art místech po celém světě… například v Dánsku Severním Jutsku, v Chorvatsku, Španělsku, Rumunsku, na území dnešní České republiky a Slovenska, v Estonsku, Finsku, Libii, Persii, Tunisku, Afganistánu a Pakistánu, v Arizoně, Mexiku a Guatemale, v Kolumbii, Peru, Guayaně a Venezuele. V některých z těchto zemí je krosienkování užíváno dodnes. Například v Mexiku jsou tak dosud zhotovovány houpací sítě, hammacky, a v některých Pákistánských vesnicích součásti oděvů.

Borum Eshöj
National Museum of Denmark
Z mnoha míst, kde bylo doloženo použití krosienkování ještě na počátku 20. století, tato technika dodatečně zmizela a vytratila se snad v pohnutých časech druhé světové války, spíše však s rozšířením a upřednostňováním moderních technologií.
K pokusům o oživení tohoto prastarého umění došlo v různých zemích několikrát, většinou v 70. letech 20. století. Krosienkování se však nikdy nerozšířilo tolik, jako další textilní techniky - pletení, háčkování, paličkování nebo tkaní. Doufejme, že by tomu v dnešních časech mohlo být jinak.

Krosienky v datech a obrazech

Skydstrup
National Museum of Denmark
Nejstarším dokladem krosienek je síťka do vlasů nalezená v ženském hrobě v dánském Borum Eshöj, pochází z doby cca 1400 př.n.l. Sítka je vytvořena technikou prostiny s vícenásobnými zákruty a dekorativními hřebeny. Prohlédnout si ji můžete zde – z přední strany a zde ze zadní strany.
(Síťka je uložena ve sbírkách Nationalmuseet - Národního muzea v Dánsku.)

Ze stejného období pochází další nález krosienek z ženského hrobu ve Skydstrup v Dánsku, kde byla nalezena pokrývka hlavy vytvořená z dvoupramínkové vlny kombinací prostiny a plátnové vazby.
(Sbírky Nationalmuseet - National Museum of Denmark)

St. Arden - Bredmose
National Museum of Denmark
Z období 800 – 500 př.n.l. pochází síťka do vlasů z hrobu královny Gunhildy v dánském Haraldskær ve Vejle. Prohlédnout si ji můžete zde na stránkách Dánského Národního Muzea.

Sítka do vlasů z hrobu v St. Arden - Bredmose
(Sbírky Nationalmuseet - National Museum of Denmark)

500 – 300 př.n.l. - Paracas Cavernas, Peru – nález dvou kusů krosienkované tkaniny z oranžové vlny s dírkovým motivem. Patrně se jedná o pokrývky hlavy.

Návleky - Tagle, Jearen, Norsko
Photo: Norsk Folkemuseum
Nejstarším norským nálezem
krosienek , jsou vlněné návleky se vzorem tvořeným S a Z zákruty z oblasti Tagle, Jaeren.

Z doby kolem r. 100 n.l. pochází nález sítky do vlasů z Vindonisse ve Švýcarsku.

Nález koptských textilií z horbů v Horním Egyptě, které jsou datované 400-800 n.l. ukazuje nádherně propracované a vzorované pokrývky hlavy.

 

Čepec s dírkovým vzorem - Egypt 401-500 n.l.
BALaT Kikirpa, Brusel, Belgie
© KIK-IRPA


Pohled na čepec zezadu
BALaT Kikirpa, Brusel, Belgie
© KIK-IRPA

 

O tom, že krosienky byly známy i ve starém Řecku, svědčí vyobrazení na keramických nádobách, kde jsou jak ženy s krosienkovací rámem, tak lidé v oblečení zhotoveném na krosienkách. Byly tak vytvářeny jak ženské pokrývky hlavy, tak mužské přiléhavé legginy i oděvy kryjící celé tělo, zdobené rozmanitými geometrickými motivy, typickými pro tuto techniku, a které by ani jinou textilní technikou nemohly být dosaženy.

V takovýchto oděvech byly na řeckých vázách zobrazování bojovníci barbaři – Peršané, Trákové, Skythové nebo například zajaté Amazonky.

Zajaté AmazonkyZajaté Amazonky - detail apulského krateru, Muzeum Nazionale, Neapol. Převzato z knihy L.Kybalové "dějiny odívání - Starověk"

 

Červenofigurový pyxis s vyobrazením ženy držící krosienkovací rám pro výrobu síťek do vlasů.
The British Museum
Červenofigurový kantharos s vyobrazením bojujících Řeků a Amazonek. Řecko,4 stol. př.n.l.
The British Museum
Červenofigurový talíř s lukostřelcem v přiléhavém krosienkovaném oděvu.
The British Museum
Červenofigurový "oinochoe" se zobrazením orientálce na mule.
The British Museum
Černofigurový talíř "pinax" s vyobrazením lukostřelce.
The British Museum

 

Rekonstrukce trojského lukostřelce v krosienkovaném oděvu - Glyptotéka MnichovTyto a další archeologické nálezy je možné si prohlédnout v online sbírkách Britského muzea.


Doklady o tom, že ve starém Řecku a později ve středověké a renesanční Evropě některé části oděvů zhotovovány technikou krosienkování velice pěkně dokumentuje Dagmar Drinkler ve své práci „Eng anliegende Bekleidung in Antike und Renaissance“.

O užití techniky krosienkování v tomto období svědčí spíše vyobrazení na obrazech, nástěnných malbách, dřevorytech nebo zmínky v písemných pramenech.
Hedvábné pásy - Itálie 1575-1600
Museum of Fine Arts Boston


Jako jeden z mála dochovaných nálezů lze uvést lněnou podprsenku z Lengbergu z 15. stoletíse zdobením krosienkovaným dírkovým vzorem.

Nebo hedvábné pásy nalezené v Itálii, datované 1575 – 1600. Uložené v Museu of Fine Arts v Bostnu.

Ve sbírkách Metropolitan Museum of Art v Anglii je uložen krosienkovaný vlněný fragment s jemnými dírkovými vzory datovaný 1450 – 1500 n.l.

 

Panna Marie pletoucí na rámu - Crngrob, Slovinsko

 

Marie pletoucí na rámu - Primož nad Kamnikom, SlovinskoZ ikonografických pramenů jsou známy například vyobrazení panny Marie pletoucí na rámu z nástěnné malby v kostele sv. Nedelje v Crngrobu ve Slovinsku, datované do 1460-1470, nebo opět ze Slovinska nástěnná malba ve sv. Primožu nad Kamnikom z počátku 16. století a další z kaple v italském městě Weinnegu jižně od Bolzana, kde je na nástěnné malbě z poloviny 15. století opět Maria s krosienkovacím rámem a napnutou kruhovou osnovou. Fotografie těchto tří detailů z nástěnných maleb najdete v článku Emilijana Cevce „Crngrobska pletilja“ – tedy Pletařka z Crngrobu.

Ještě starší vyobrazení Marie pletoucí na rámu můžeme nalézt v německém Esslingenu, ve vitráži kostelního okna z roku 1330.

Jiné vyobrazení ženy pletoucí na rámu je například na titulním listu vzorníku ručních prací - Furm-oder Modelbüchlein, který byl vydán v Augsburgu v polovině 16. století.

Část titulního listu vzorníku ručních prací, polovina 16. století. Převzato z časopisu "Umění a řemesla"1963.

 

Vyobrazení krosienkovaných punčoch gondoliérů v roce 1494
najdeme na obraze renesančního malíře Vittore Carpaccia.

Další příklad vyobrazení přiléhavých krosienkovaných punčoch vidíme na detailu z tapiserie -"Jednorožec je zabíjen a odnášen do Hradu" 1495–1505 ze sbírek The Metropolitan Museum of Art

nebo na oltářním obraze Lucase Cranacha z roku 1506.

 

Vyobrazení krosienkovaných punčoch u gondoliérůDetail krosienkovaných půnčoch z Tapiserie s motivy Jednorožců
The Metropolitan Museum of Arts
Detail oltářního obrazu Lucas Cranacha z roku 1506

 

Z 18. století se dochoval např. červený hedvábný pás z Pakistánu - Talpur Mir dynasty datovaný 1783-1843, uložený ve sbírkách National gallery of Australia, kde si jej můžete online prohlédnout.

Rukavičky -
Rijsk Museum, Holandsko

Z této doby pochází také řada vojenských šerp a krosienkovaných váčků na peníze.

Krásné jemné krosienkované rukavičky – datované 1800-1825 jsou uložené ve sbírkách Rijks musea.

V 19. století se zhotovovaly rukavice, čepečky, límečky, obruby k ručníkům či prostírání a další předměty denní potřeby. V Bruselu je uchována sbírka krosienkovaných fragmentů, vzorníků i celých výrobků. Je možné si je prohlédnout zde, na stránkách Royal museum of Art.

Litevský čepec kykai

V některých oblastech se krosienkování používalo až do první poloviny 20. století, většinou pro zhotovování součástí lidových krojů. Např. o Litevských krosienkovaných čepcích „kykai“ velmi pěkně píše Roman Kozakand na svém blogu Folk Costume & Embroidery

Na počátku 20. století se této technice věnovala v Holandsku Elizabeth Seiwertsz van Reesma, která o ní napsala knihu „Egyptisch vlechtwerk“ (1925) Odkaz na tuto knihu ve formátu PDF naleznete zde na 1. díl a zde na 2. díl.

Autorem patrně nejobsáhlejší knihy o technice krosienkování - „The technique of sprang, plaiting on the stretched threads“(1974) je Peter Collingwood, který se tak zasloužil o obrození této techniky, alespoň v anglicky mluvících zemích.

V 70.letech touto technikou své prostorové objekty vytvářela Noemi Spieser, která rovněž napsala knihu „The Manual of Braiding“ (1983).

Dodnes nepřerušená tradice zhotovování houpacích sítí – hammak technikou krosienkování se udržela v Kolumbii a Mexiku. Ukázky krosienkovaných hammak naleznete například zde.

V současné době využívá krosienky ke své tvorbě několik umělců, mezi nimi např. například Cheico Aihara z Japonska

nebo francouzska žijící v Kanadě Edith Meusnier,která vytváří z dárkových stuh touto technikou velké barevné prostorové objekty, umístěné v krajině nebo ve městech.

Z historie krosienek v České republice a na Slovensku

Rám na pletení čepců tzv. stativka z Valašska. Rám na pletení čepců tzv. stativka z Valašska. - "Tradiční textilní techniky" Praha 2008 J.Staňková, L. Baran.V Čechách, na Moravě a na Slovensku bylo pletení na rámu v průběhu času a v různých oblastech známo pod rozličnými názvy - v Čechách a na Moravě jako pletení na rámu, pletení v rámu, pletení na stávku, vázání nebo pletení na stativkách, na Slovensku pletení na krosienkách, pletení na krosienciách nebo krosiencích. Název „krosienky“ pochází od slovenského slova „krosná“ jímž byl označován tkalcovský stav. Krosienka je tedy vlastně „stávek“. V Chorvatsku se tato technika nazývá tehnika jalbe, podle tradičního čepce zvaného Jalba, který byl pletením na rámu zhotovován. V Polsku se pásy vytvořené krosienkování zvaly pasy siatkowe (pod názvem technika siatkowa nalezneme nyní háčkování a krosienky najdeme spíše jako technika sprang).

O užívání krosienkování na našem území v období pravěku bohužel neexistují žádné hmotné doklady. Kdy přesně se tato technika u nás začala používat, zůstává prozatím otázkou. Vzhledem k jejímu výskytu ve všech částech světa už v dávných dobách, lze předpokládat, že byla známa i v českých zemích, kdy mohlo pletení na rámu existovat současně s ručním tkaním na vertikálním stavu nebo mu snad i předcházet. Tento způsob prastarého pletení se udržel v některých oblastech v Čechách a na Slovensku až do první poloviny 20. století. Badatelé v tomto oboru, jako například koncem 19. a počátkem 20. století Josef Vydra, Marie Amálie Smolková, Regina Bíbová nebo Drahomíra Stránská a později, v padesátých letech 20. století Ema Marková, kteří pátrali po technice pletení na rámu, nalezli ji především v odlehlých vsích Slovenska a Moravy a zmiňují její dlouhodobou nepřerušenou tradici v těchto oblastech, které zůstaly, zejména v některých částech Karpat díky své nepřístupnosti, vnějšími kulturními vlivy nedotčené. (Přehled článků těchto autorů, kde se věnují krosienkám, najdete spolu s další českou a světovou literaturou na stránce Bibliografie .)
Krajkářky Marie Hrbáčková a Františka Šimková při pletení krajek na krosienkách Krajkářky Marie Hrbáčková a Františka Šimková při pletení krajek na krosienkách - z článku E. Markové "Pletenie na krosienkach na Morave"Pletením na rámu byly v těchto oblastech vytvářeny čepce a pásy k lidovým krojům, tedy stejné typy oděvních doplňků, jaké byly nalezeny již v dánských hrobech z doby bronzové a později v egyptských nálezech z 2. až 6. století. Což nepoukazuje na přímou souvislost s těmito nálezy, ale na bezesporu zajímavou skutečnost, že stejné oděvní součásti byly zhotovovány touž prastarou technikou.

Nejstarší zmínky o krosienkování u nás jsou z 15. století. V díle Zikmunda Wintera „Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy“ nacházíme zmínky o „samokrutnících“ nebo „samokroutcích“ (jak jim říkali v Litomyšli) které zhotovovaly ženy šlojířnice, jejichž řemeslem byla výroba roušek a závojů. Sám název „samokrutník“ ukazuje na typickou vlastnost hladkého krosienkovaného úpletu po sejmutí z rámu se spirálovitě zkroutit. Právě tato vlastnost mohla být vítaná u závoje, který volně splýval z vrcholu vysokého ženského čepce henninu. Pletením na rámu však byly pravděpodobně zhotovovány i jiné druhy závojů. Z.Winter cituje z dobových pramenů:“…čteme v knize městské při desk. č.26. r. 1481, že Anna jakás má „šlojíř samokrutník nový, kterýž jest ještě na niti“.
Závoje a šlojíře byly v té době vyráběny různými technikami, ale zmínka o tom, že „samokrutník jest ještě na niti“ poměrně jasně poukazuje na to, že byl zhotoven krosienkováním, kdy se osnova na pletení napíná kolem vodících nití. Tyto nitky se odstraňují až po sundání hotové práce z rámu, nebo se někdy i ponechávají a slouží k přichycení závoje nebo čepce na hlavu.
V díle Z. Wintera se dočteme „ Co do látky nalezli jsme v pramenech roušky lněné, roušky „z bavlny zdělané“. Ale nejčastěji čteme o šlojířích z nití a z hedvábí tkaných…“
„Šlojířům z nití říkali samokrutníky nebo samokroutky, hedvábné zvali hedvábníky a byl li hedvábník velmi jemný, slul paučník….“ “Lehké roušky byly parádou. Naše děvčata sedajíce za stávkem robívala už v XV. století věku tak kráné a jemné roušky, že o ně i v cizině stáli a draze je kupovali.Také jsme nalezli již v XV. věku zvláštní „tkadlice šlojířů“ v Praze, ty tkávaly roušky na brdě…“
Roušky a závoje bývaly většinou bílé. Zminovány jsou ale i roušky jiných barev jak cituje Z.Winter: …“ Také v kolorovaných biblích kutnohorských nalézáš na héninu bílé a žluté rouchy“…
Také v 16. století zminuje rozšířenou výrobu šlojířů, hedvábníků a paučníků jak Z.Winter, tak např. Josef Janáček v článku „výroba plátna a roušek v Čechách v 16. století“ (Český lid, roč.44, č.6, 1957).

Pletařka z MedovaricPletařka z Medovaric - "O starobylém pletení na krosienkách u lidu uhersko-slovanského" M.A.Smolková, "Národopisný sborník Českoslovanský" sv.X, 1904Krosienkovaný čepec z Kubre u Trenčína a čepec z Mladunic stolice Hontská.Krosienkovaný čepec z Kubre u Trenčína a čepec z Mladunic stolice Hontská. - "O starobylém pletení na krosienkách u lidu uhersko-slovanského" M.A.Smolkové, "Národopisný sborník Českoslovanský" sv.X, 1904

 

M.A. Smolková nalezla koncem 19. a počátkem 20.století tradici pletení na krosienkách na Slovensku ve Velké i Malé Kubre v Trenčínsku, kde se pletly pásy a rožkasté čepce. V nitranské a trenčínské oblasti se nosily pásy z červené vlny, v Hontě pásy z vlny modré nebo černé, a také tam byly na krosienkách zhotovovány rožkasté čepce ze lněých nebo bavlněných silnějších nití. Z dalších oblastí je třeba jmenovat Liptov, Trpín nebo Medovarice. Zkušenost M.A.Smolkové z roku 1895, kdy cestovala se sl. Reginou Bíbovou po uherském Slovensku, kde pátraly po tradici výroby krajek je taková, že umění krosienkování bylo na ústupu, jak dokládá její postesknutí: „…práce tak pěkná a praktická pomalu, ale jistě v zapomenutí upadá. Mladé dívky se jí neučí, věnují čas raději vyšívání; ženy středního věku hledí si více pletení čipek (krajek) na batohu (krajkářská poduška); a jen ty starušky stařičké, často až 80leté, které by vyšívání a pletení čipek namáhalo, hledí si pletení na krosiencích.“…

Krosienkovaný čepec z Veľké Hradné (Trenčín),2. pol. 19. stol.Krosienkovaný čepec z Veľké Hradné (Trenčín),2. pol. 19. stol. - Z knihy "Ženské čepce v ľudovom odeve" PhDr. Alžbeta Gazdíková.Valašský čepec ZděchákValašský čepec Zděchák - převzato z knihy "Pletení na krosienkách"
Z.Kindlová, M. Tomková, 2001

 

Ema Marková uvádí ve svém obsáhlém čánku „Po stopách krosienek“(Slovenský národopis, č.5, 1957) výrobu nebo nošení krosienek na Slovensku v těchto obcích: U Bratislavy -Valašská Belá, Potvorice, Hộrka, Lopašo, VeἹké Kostolany, na Trenčínsku – Bošáca, Čimany, Dolná Nová ves, Dolná Poruba, Kubra, Lednica, Jesenica, Omšeni, Opatová, Stankovce, Štiavnik, Zliechov, Zubák. V okolí Liptova – Osada, V okolí Hontu – Cerevo, Čabrade, Krnišov, Litava, Jedovatce, H. Rykynčice, Senohrad, Sucháň, Tesáry, Čabradský Vrbovok, Bzovík. V Novohradské oblasti – Dačov Lom.

O tom, že krosienky přetrvaly z doby středověku i v Čechách nebo sem snad opět doputovaly ze sousedních zemí, svědčí vyprávění Anny Černé, která ve své knize „Pletení na rámu“ (Praha 1912) uvádí: „…U nás na různých místech chovají jako vzácné rodinné památky různé předměty touto technikou zhotovené, aniž by znali způsob práce. Jsou to dětské kabátky, vložky, kabelky, šle ano i celé šatečky.“…

Šála (a) . Stolní pruh a dětské šatečky (b)Šála (a) . Stolní pruh a dětské šatečky (b) - Z knihy "Pletení na rámu" A.Černá 1912.

 

Anna Černá se naučila krosienkování od paní Vileminy Gollerové z Tuchoměřic, která je zase znala od staré přítelkyně své rodiny v Brandýse nad Labem. Ani tam, však krosienky nebyly obecně rozšířené.Tuto techniku tam znalo pouze několik dam, které ji nazývaly „francouským pletením“ , protože se domnívaly, že sem přišla za napoleonských válek od žen francouzských důstojníků. Patrně tomu tak nebylo, protože v okolí Borohrádku byla tato technika odedávna užívaná k výrobě šlí. Tyto šle byly zhotovovány technikou tkaniny – plátnové vazby. V okolí Jičína a Nového Bydžova a Rychnova nad Kněžnou se pletlo technikou prostiny a s použitím dírkových „prolamovaných“vzorů.

Pletení dětských slintáčkůPletení dětských slintáčků - Z knihy "Pletení na rámu" A.Černá 1912.

 

Učitelka ručních prací Anna Černá svou knihou „Pletení na rámu“ vnesla opět povědomí o této technice mezi více žen i mladých dívek na školách v okolí Mladé Boleslavi. Počátkem 20. století se tak u nás opět zhotovovaly na krosienkách přikrývky, záclony, kabátky, rukavičky, kabelky, dětské slintáčky a ubrousky nebo vlněné látky na šaty a další předměty denní potřeby.

Záclona z bílých nití (a). Záclona z bavlny tmavě červené s vyšíváním.Pokrývka na postel s vyšíváním. Ručník. Vesta a kravatyZáclona z bílých nití (a). Záclona z bavlny tmavě červené s vyšíváním.Pokrývka na postel s vyšíváním. Ručník. Vesta a kravaty - Z knihy "Pletení na rámu" A.Černá 1912.Pláštíky a čepečky pletené na krosienkách. Pláštíky a čepečky pletené na krosienkách. - Z knihy "Pletení na rámu" A.Černá 1912.

 

Mistryně ULV Františka Šimková v roce 1979Mistryně ULV Františka Šimková v roce 1979 - Foto archiv MRV ve Vsetíně, Valašsko 2007/2Na Moravě v okolí Uherského Brodu a Uherského Hradiště se pletly vlněné pásy „saky“.
Podobné se pletly také v Kopanicích a na Valašsku. Obec Zděchov proslula výrobou krosienkovaných čepců, kterým se říkalo „Zděcháky“. Ty byly vytvářeny z jemných bavlněných nití. Pletly se vždy dva najednou. Ještě v roce 1954 se zde E.Marková setkala se dvěma posledními pletařkami – Marií Hrbáčkovou, tehdy osmdesátiletou a Františkou Šimkovou, které bylo šedesát dva let. Obě do roku 1938 krosienkovaly čepce pro některé slovenské obce v okolí Velké Bytče a jižně od Žiliny. Z té doby známe některé půvabné názvy krosienkovaných vzorů: „na tulipány“, „na kočičí labky“ „na stromky“ „na motýle“, „na křivé čáry“ „ na šipečky“ nebo stylizovaný figurální motiv „ na paničky“ .

Zděchovský čepec s motivem  - na panyčku Zděchovský čepec s motivem - na panyčku - převzato z knihy Tradiční textilní techniky J.Staňková a L. Baran, 2008

 

Techniku Pletení na krosienkách zařadilo do svého programu Ústředí lidové umělecké výroby. Tady působila i textilní výtvarnice Eva Vítová, která spolu s návrhářkou Miladou Jochcovou vytvořila mnoho návrhů krosienkovaných oděvů a oděvních doplňků. V sedmdesátých letech se krátce vyučovalo pletení na krosienkách v kurzu na Školském ústavu umělecké výroby. V osmdesátých letech pak probíhaly dvouleté kurzy v Krajském středočeském kulturním středisku.

Výtvarnice Eva Vítová 1976Výtvarnice Eva Vítová 1976 - Převzato z knihy "Tradiční textilní techniky"
J. Staňková a L. Baran, 2007
E.Vítová  - Vosí hnízda; závěsný objekt 1974, Národní Muzeum. E.Vítová - Vosí hnízda; závěsný objekt 1974, Národní Muzeum. - Převzato z knihy "Pletení na krosienkách" Z.Kindlová a M. Tomková, 2001

 

V 80. letech byla technika krosienkování používána nejen u nás, ale také ve světě k tvorbě velkých prostorových uměleckých objektů. Z našich výtvarnic stojí za pozornost určitě nádherné práce paní Ludmily Kaprasové a práce již zmíněné Evy Vítové. Ze světových výtvarníků v tomto období budila velkou pozornost svými krosienkovanými díly Noemi Speiser z Basileje.
Přes tyto snahy se pletení na krosienkách nikdy výrazněji neprosadilo.

Krosienkované společenské šaty podle návrhu E.Vítové 1987Krosienkované společenské šaty podle návrhu E.Vítové 1987 - Převzato z knihy "Tradiční textilní techniky"
J. Staňková a L. Baran, 2007
Ludmila Kaprasová - Ozve se v moři tlumená ozvěnaLudmila Kaprasová - Ozve se v moři tlumená ozvěna - Převzato z "Umění a řemesla"

 

paní Blanka Mikolajkovápaní Blanka MikolajkováV současné době výuku krosienek nabízí v kurzech také např. Vzdělávací spolek uměleckých řemesel v Praze. Na Valašsku se pletení tradičních zděchovských čepců dosud věnuje paní Blanka Mikolajková. Začínají opět vycházet knihy o pletení na krosienkách a tato nádherná technika si nachází cestu k dalším tvořivým lidem.

Na našem území je historicky doloženo jen několik málo základních krosienkovacích způsobů. Prostina, plátnová vazba – tkanina a vzory vytvářené vyplétáním dírek. Možná i proto se nikdy výrazněji nerozšířila. Díky internetu a snadnému sdílení informací se nám však nyní otevírá brána i k dalším krosienkovacím technikám, které byly používány ve světě… jako jsou oplétání, pletení ve více osnovách, pletení s vícenásobnými zákruty, plastické pletení, vícenásobné pletení, vzorování oplétáním nití v základní prostině nebo tkanině a další, které u nás známé nebyly. Krosienky jsou Krosienkované rukavice Krosienkované rukavice - z knihy "Pletení na krosienkách" Z.Kindlová a M. Tomková, 2001 technikou širokých možností a mnohého praktického použití. Jsem přesvědčená, že potenciál této překrásné a obdivuhodné techniky ještě zdaleka není vyčerpán a stále je co objevovat.
Třeba právě nyní, v našem technikou zavaleném světě, kdy opět vzrůstá obliba tradičních řemesel, nadešel ten pravý čas pro znovu rozkvetení této téměř zapomenuté techniky, která i u nás bývala kdysi tradiční.

Moc bych si přála aby tomu tak bylo. A aby nadšeným a zručným lidem pomohly na cestě za poznáním této nádherné starobylé a přitom současné techniky i tyto stránky.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
9717146
*
Hana - Marmota
Celé je to ohromně zajímavé, díky moc za jistě mravenčí práci se sháněním zdrojů!
S tou knihou v PDF mě napadlo - možná by se dala nějak nahrát na Archive.org? To je stránka přesně na to dělaná, jen jsem nikdy nezkoumala, jak se tam vlastně ty knihy nahrávají...
Sylva Antony Čekalová
Zdravím a děkuji za ocenění. s Archive.org je to dobrý nápad.
Ale už jsem mezitím PDF přidala sem na stránky - samostatně do článku i do sekce dokumenty v odkazech. Tak kdyby byl zájem, je ke stažení tady:
https://www.krosienky-sprang.cz/blog/dokumenty-o-krosienkach-85.html
Aartha nl
Very good!
sorry the book of Sieuwerts van Reesema is in Dutch.I can understand it because I am Dutch. But every one else.?For my first steps in sprang I used this book
Is it possible to buy the Tschech book you mentioned?
Sylva Antony Čekalová
Hi Aartha,
yes, I agree it is not so easy for no Dutch speaking people to understand that book, althugh the pictures there are very good. I used it, but that time I already knew how to make sprang.
As for the old Czech book by Anna Cerna it is not possible to buy it any more. I was very lucky that after years of searching I bought it in one antique book store. I made a scan of this book. I´m trying to add it to my website, but it is too big. If I´ll find some way how to solve this obstacle, I´ll add it to the links - document section. But for now, if you want, you can write me an e-mail and Iĺl send it to you as a PDF file.
Suzanne Griffith
This is a beautiful website! Thank you for the English version.

This is a comprehensive and intelligent overview of the craft of sprang. It is also inspiring.

I hope to see more!
Sylva Antony Čekalová
Thank you for your appreciation Suzanne,
I´m glad you like it!

Vítejte na stránkách věnovaných starobylé textilní technice zvané krosienkování.

Moje cesta ke krosienkám

Jmenuji se Sylva Antony Čekalová. Mou profesí je restaurování kachlových kamen, ale textilním technikám se věnuji odmala, kdy mne moje praprateta učila plést a háčkovat. Před několika lety jsem se setkala s technikou krosienkování a tolik mne okouzlila, že ostatní textilní techniky již používám spíše v souvislosti s krosienkami a pro jejich doplnění. Mám ráda stará řemesla a přírodní materiály. Práce s hlínou, dřevem, vlnou nebo jinými přírodními vlákny, jichž se lidé dotýkali už před tisíci let, mi dává pocit harmonie a propojení s tvořivými lidmi prošlého času. Když se prsty noří do osnovy, jako by člověk proplétal vlákna myšlenek, spojoval nitky minulosti a přítomnosti.

Číst více >


Obsah těchto stránek je chráněn autorskými právy.

Podmínky použití a sdílení obsahu stránek naleznete dole na stránce v záložce Copyright. „Připínání“ mých krosienkovaných výrobků na Pinterest vítám.
Veškeré výrobky, které zhotovíte s pomocí mých online návodů nebo kurzů jsou zcela vaším vlastnictvím a mohou být jakkoli vystavovány nebo prodávány. Jakékoli odkazy na tyto stránky ocením a jsou velmi vítány!

Děkuji za návštěvu:)

Pokud byste rádi odebírali novinky, pošlete mi Vaši emailovou adresu.

en
cz
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace